Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nový návrh pravidel pro přípravky

25. 8. 2010

 

Pravidla soutěží přípravek U10 – U7 okres Ústí nad Labem

Motto: Hra patří dětem a je jejich nejlepším učitelem

St. přípravky 5 + 1 dále jen (SP) Ml. Přípravky 4 + 1 dále jen (MP)

 

Cíle, aneb proč tato forma utkání.

Cílem je:

1.       Učit děti hrát fotbal tím nejlepším způsobem tím, že jej budou hrát v podmínkách odpovídajících jejich postupně se měnícím tělesným a psychickým možnostem. Věkovým zvláštnostem musí být uzpůsobena hrací plocha, branky, míč, ale i pedagogické vedení dětí.

2.       Úměrným počtem hráčů dosáhnout co největšího zapojení všech hráčů do hry, která dává šanci všem hráčům dát gól a učí je ve vyšší míře i orientaci před vlastní brankou.

3.       Držet světový trend převedení pozornosti hráčů, trenérů, rodičů a dalších diváků od počítání bodů k důležitějšímu pozorování, jak děti hrají, a k práci na jejich zlepšování.

4.       Celým systémem nabídnout lepší možnost získávat herní zkušenosti a zejména prožitky ze hry, které jsou motivací dětí k hraní fotbalu. Tato struktura motivace k fotbalu bude lépe odpovídat požadavkům na úspěch hráčů v dospělosti, což znamená i úspěch českého fotbalu v mezinárodním srovnání.

Nejdůležitější zásady vedení dětí ve hře.

1.       Fotbal dětí není fotbalem dospělých a děti jsou důležitější než hra sama.

2.       Zaměřme pozornost v prvé řadě na to, jak děti hrají, co se jim daří a co nikoli. Povzbuzujme, chvalme, vysvětlujme, opravujme, ale nevylévejme si zlost.

3.       Stanovme si pravidla koučování pro sebe (trenéři) a stanovme je také pro rodiče, v duchu hesla: „Rodiče fandí, ale nekoučují!“ Tyto zásady náležitě vysvětlujme a dodržujme, neboť rodiče, trenéři i rozhodčí na výchově dětí spolupracují.

4.       Naučme děti hrát na více místech a v různých rozestaveních. Naučíme je tím i základům herní všestrannosti a rozvineme jejich tvořivé herní myšlení, což jsou základy úspěchu i ve světovém fotbalu.

 

Pravidlo I: Počet hráčů a počet minitýmů

1.       Hraje se s 4 + 1 (MP) a 5 + 1 (SP), souběžně na jednom nebo několika hřištích dle možností pořádajícího oddílu

 

Pravidlo II: Velikost, počet a rozmístění hřišť, rotace minitýmů

1.       Hřiště 19 x 30m (MP), 25 x 40 (SP)

Vymezení hřiště je pomocí nízkých met barevně odlišených v místech vymezujících PÚ a půlku hřiště. Mety rozmístíme s rozestupem do 4 m, aby hráčům dostatečně ukazovaly, kde je hranice hřiště.

2.       PÚ je vymezeno jako území 9 x 5,5m (MP) a 10 x 5,5m (SP). Tento rozměr je vytýčen pomyslnými čarami, které jdou od barevně odlišených met na obvodu hřiště. Posunuté mety jsou průběžně opravovány určenými osobami, kromě hráčů.

Doporučení:

Opravování posunutých met zajišťují členové realizačních týmů, rozhodčí, určení pomocníci z řad rodičů a podobně. Vzhledem k pomyslným čarám je třeba, aby rozhodčí i trenéři přistupovali k různým omezením vyplívajícím z pravidel (např. malá domů) s citem.

Je vhodné využít stálých čar hřiště fotbalu v rozích hřišť, ale minihřiště nesmí zasahovat až ke konstrukci stacionárních branek! V případě, že je tyč stacionární velké branky blíže než dva metry od čáry minihřiště, musí být zajištěna „vyměkčením“ proti nárazu do výše cca 1,5m.

        3.       Paralelní minihřiště musí od sebe být vzdálena minimálně 2m.

4.       Utkání probíhá na minihřištích současně.

Doporučení:

Pokud má hrací plocha velkého hřiště dostatečnou šířku, je možné sestavit všechny tři hřiště souběžně vedle sebe, ale se zachováním výběhové bezpečnostní zóny 2m mezi hřišti. Prostřední hřiště pak může začínat na čáře brankového nebo pokutového území.

 

 

Pravidlo III: Velikost a počet branek

1.       Branky jsou v rozměru 2 x 3 m (MP) a 2 x 5m (SP) na obou minihřištích – dle možností pořádající oddílu. Není nezbytně nutné mít stejně vypadající branky na obou (více) minihřištích. V případě více než dvou minihřišť je možné branky udělat z  tyčí, při čemž výška branky je 1,7 - 2m a šířka 3 - 5m.

Vysvětlení:

Tyto rozměry přibližně zachovávají poměry branka-hráč v dospělosti, při čemž zůstává zachována zvýšená možnost pro vstřelení gólu vzhledem k výšce branky. To je důležité pro hráčský rozvoj, zejména v dětských a mládežnických kategoriích.

2.       Rozměry tyčových branek je možné upravit po dohodě trenérů vzhledem k biologickému věku a dovednostem hráčů. K postavení tyčových branek je možné využít pomůcek (provaz, lepicí páska atd.) To jak při využití „zapichovacích tyčí“, tak třeba při zmenšení větších branek na požadovaný rozměr. Je možné také využít branek podomácku vyrobených, pokud s tím souhlasí trenéři obou týmů a branky splňují podmínky bezpečnosti. To se týká, zejména zabezpečení proti pádu branky na hráče, a zranění se o ostré hrany či výčnělky, které na brankách nesmí být.)

 

Pravidlo IV. Hrací doba

Čas 2 x 10min. s 5 min. přestávkou bez odchodu do kabin.

Vysvětlení a doporučení:

1.       Střídání je doporučeno provádět v půlce hrací doby a nechat hráč hrát tak delší čas aby pronikl do hry. Viz dále pravidlo VII.

 

Pravidlo V: Míč

V kategoriích MP se hraje s míči o velikosti 3, v kategorii SP se hraje s míči velikosti 4.

Vysvětlení:

Obecně jde o to, aby hráči měli možnost míč ovládat použitím jemnějších struktur řízení pohybu (koordinace) a ne se ho snažit pouze silou ukopnout, což je pro rozvoj technických dovedností s míčem zhoubné.

 

Pravidlo VI.: Pozdrav před a po utkání

Před i po skončení utkání se hráči pozdraví hokejovým způsobem (ruce si podají, nebo si plácnou všichni hráči).

Doporučení:

Nejlepším příkladem pro hráče je, pozdraví-li se před i po utkání stiskem ruky i členové realizačních týmů.

 

Pravidlo VII: Střídání hráčů

Střídání je letmé (hokejové) a bez striktních omezení. Nejdříve opustí hráči hřiště a pak vstoupí střídající. V případě, že chybné střídání závažně zasáhne do průběhu hry, rozhodčí hru přeruší a nechá dokončit střídání. Míč pak patří poškozenému týmu.

Doporučení trenérům:

1.       Principielně jde o to nechat hráče využít plně hrací dobu ke hře.

2.       Střídejte v předem určeném čase, nebo v čase kdy se hráč málo zapojuje do hry. Při střídání hráčů na jiný post je dobrá krátká motivace (odpovídající věku) k úkolům nové pozice. Principiálně není příliš vhodné, z hlediska pokusů o orientaci na herní prostor, posouvat hráče na jiné místo v sestavě během jednoho utkání.

3.       Nestřídejme chybujícího hráče, střídání není trestem za chybu. Chybovat je přirozené a děti se chybami učí.

4.       Hráči v brance - brankáři se i v této kategorii střídají dle rozhodnutí trenéra, pokud možno takovým způsobem, aby všichni hráči strávili v brance nějaký čas, přičemž může a má být dáván delší čas hráčům, kteří se do této role chtějí dostávat bezvýhradně. Důvodem takového střídání je všestranný hráčský rozvoj všech dětí. Hráči v brance mohou chytat s rukavicemi či bez nich. Zdůvodněním chytání bez rukavic je získávání většího citu pro míč a získávání odolnosti proti úderu míče. Zdůvodnění pro chytání s rukavicemi je otupování strachu z bolestivého zásahu do rukou a přibližování se vzorům z dospělého fotbalu. S těmito motivacemi musí být nakládáno citlivě s přihlédnutím, co dítě chce a co jsou rodiče ochotni podporovat.

 

Pravidlo VIII: Zakázaná hra

Hraje se podle pravidla 12 pravidel fotbalu s těmito odchylkami:

1.       Pokud je zahrána “malá domů“, brankář ji smí chytit rukama. Brankář musí po jakémkoliv chycení míče dát míč do 6 vteřin na zem, nebo rozehrát. Pokud by dle rozhodčího brankař míč nepoložil či nerozehrál včas, vyžádá si rozhodčí míč a podá jej druhému týmu na půlku hřiště. Míč musí být podán volnému hráči, tak aby ho nedostal do zjevné nevýhody.

Doporučení pro rozhodčí:

Rozhodčí má přistupovat k časovému limitu s tolerancí. Sáhnout k odebrání míče je vhodné, pokud brankář zjevně, či opakovaně s rozehráním otálí. Trenéři by měli hráče učit rozehrát co nejrychleji a nečekat do šesté vteřiny, což je občas tendencí dětí a po té zmatkují. Trenér dbá na to, aby rozehrání umožnili spoluhráči svým pohybem.

2.       Kroky brankáře v pokutovém území se nepočítají. Jakmile položí brankář míč na zem, může pokračovat ve hře již jen nohou. Pokud má brankář míč v ruce, nesmí mu být bráněno v rozehrávce v pokutovém území. Brankářem rozehraný míč však smí být v pokutovém území protihráčem zachycen.

3.       Brankář nesmí z vlastního pokutového území vykopávat přes půlku hřiště bez dopadu míče na zem (ani „half-volejem“), ale smí míč přes půlku vyhodit rukou.

Vysvětlení:

Snaha je zamezit pouhému nakopávání míče dopředu, ale zároveň dát možnost snaze o rychlé a přímočaré rozehrání rukou, které samo není tak dlouhé, aby potlačovalo kombinační hru. Nepřípustná je i varianta, že brankář nadhodí míč vedle stojícímu spoluhráči a ten vykopává přes půli. Jakmile brankář opustí pokutové území, je na něj z pohledu pravidel nahlíženo jako na hráče v poli.

Doporučení:

Trenéři by měli učit své hráče, že pokud brankář soupeře chytí míč do ruky, mají opustit pokutové území neboli prostor bezprostředně před brankou.

4.       Osobní tresty se hráčům přípravek neudělují. Při nesportovním chování či hrubém zákroku může rozhodčí hráče dočasně vyloučit na 2 min, či do konce poločasu dle míry provinění. Jeho místo smí zaujmout další hráč. Pokud by vyloučením klesl počet hráčů pod předepsaný stav, je možné hrát dočasně o jednoho hráče méně.

Vysvětlení:

Pokud by se jednalo o vyloučení do konce poločasu pro velmi hrubé porušení pravidel a šlo by o delší časový úsek, (déle než 5 min) pak je možné si po domluvě hráče zapůjčit od druhého týmu, nebo zmenšit počet hráčů na obou stranách. Vyloučenému hráči a přestupku by měla být věnována pozornost o přestávce (osobní domluvou, ale i před kolektivem), neboť jde především o výchovu dětí.

 

Pravidlo IX: Standardní situace

1.       Autové vhazování se provádí buď vhozením, nebo rozehráním nohou, nebo vyvedením míč do hřiště. Nejbližší bránící hráč má být dva metry od vhazujícího. Pro rozhodčího to znamená asi čtyři kroky hráče. To, zda je míč v autu, je rozhodčím posuzováno pokud možno přesně, ale pokud má hráč snahu míč dostihnout a není zřetelné, zda se mu to zcela povedlo, nechává rozhodčí pokračovat ve hře.

Vysvětlení:

Tato benevolence přispívá k plynulosti hry a ke snaze bojovat o každý míč. Přesně posoudit nepřesné vymezení hřiště by bylo samo o sobě obtížné. Možnost nevhazovat míč zamezuje především dlouhým úsekům hry u čar s poskakujícím míčem, kdy se míč do hry dostává mnohdy jen vykopnutím z houfu. Tento model je vhodný zejména u nejmladší a se vzrůstajícím věkem ke starším přípravkám již můžeme přecházet častěji jen ke vhazování. Je možné třeba domlouvat i to že jedna z třetin bude pouze „vhazována“

Doporučení rozhodčím:

Pokud chce rozhodčí hráče clonícího rozehrání autu odkázat dále, je vhodné říci počet kroků dozadu. 2m~4kroky.

2.       Rohové kopy jsou rozehrávány dle pravidel fotbalu,

Doporučení trenérům:

Je vhodné stále dbát na to, aby do prostoru zakončení útočníci nabíhali, nikoli aby tam před rozehráním stáli.

3.       Při provádění volných kopů musí být hráči soupeře nejméně 5 m od místa přestupku.

Doporučení trenérům:

Pro rozvoj tvořivosti a technické dovednosti hráčů je doporučeno volit i rozehrávání volných kopů, nejen nechat nejvyspělejšího hráče střílet ze všech prostor.

4.       Pokutový kop je nařízen za významné porušení pravidel v prostoru PÚ a je zahráván ze vzdálenosti 6 m (MP) a 7 m (SP). Při pokutovém kopu je v brance hráč, který byl v momentě přestupku na postu brankáře.

Doporučení:

Pokutové kopy je možné zařadit po utkání jako zpestření a brankáře přitom střídat obdobně jako střílející.

 

Pravidlo X: Výsledek utkání, rozhodčí a zápis o utkání

1.       Na každý turnaj zajistí pořadatel tolik rozhodčích nebo „týmových rozhodčích“, aby byli schopni obsáhnout všechna minihřiště.

2.       Výsledky turnaje zašle pořádající klub do 48 hodin řídícímu orgánu (zasílá se pouze e-mailem).

3.       Utkání mohou řídit jako rozhodčí i jedinci (hráči) nejméně z kategorie starších žáků, starší 14 let.

4.       Týmový rozhodčí musí znát v této kategorii používaná pravidla minifotbalu, za což odpovídá pořádající klub.

Doporučení rozhodčím:

Rozhodčí zasahuje do hry pouze v jasných případech. Pokud hra plyne, nepřerušuje ji. Viz. jednotlivá pravidla.

 

Pravidlo XI: soutěže, zveřejňování výsledků

1.       Nevedou se veřejné výsledkové listiny, nepočítají se body, přičemž pořádající klub může odměnit účastníky turnaje drobnými cenami bez rozdílu za jaké umístění na své náklady.

Vysvětlení:

Toto kritérium je tedy pouze orientační a nemělo by trenéry vést k honbě za výsledky za každou cenu, k předčasné specializaci hráčů na určité posty, přetěžování jedněch a nevyužívání jiných, apod.

 

Souhrnná doporučení trenérům

1.       Cílem je, aby hráli pokud možno všichni hráči bez střídání. Je vhodné udělat možné dohody již den před utkáním. (kolik hráčů-tolik hřišť-tolik rozhodčích)

2.       Trenéři by si měli vést průběžné zápisky se střídáním, aby věděli kdy a kde, který hráč během utkání již hrál. To by mělo vést k většímu přehledu a snadnějšímu a spravedlivějšímu přístupu k hráčům. (Je možné k tomu využít i další osoby - vedoucí, rodič) V této souvislosti je vhodné dát možnost rodičům, či jiným dobrovolníkům spolupracovat v celém tréninkovém procesu s trenérem, což znamená stanovit systém spolupráce a pravomocí, které se samozřejmě s narůstající zkušeností mohou měnit.

3.       Hodnocení výkonu, je doporučeno provést bezprostředně po utkání. Důležitou součástí hodnocení je i motivace na příště a to zejména pokud se nedařilo. „Zapůjčení“ hráči hodnocení absolvují již se svým týmem, ale pokud trenér může pochválit půjčeného hráče, je vhodné to udělat před jeho odchodem, aby to slyšel.